Takže přehození na přijímač s variem (a gyrem) naprosto bez problémů a minulou sobotu první (a odpoledne i druhý) let.

Při prvním jsem ho málem zrušil – letadlo se dost chovalo s originálním nastavením jak koza a málem jsem ho opřel do země. Troška hrátek s trimy a n sajednou mi nad hlavou bezpečně brázdil prostor hodný beránek. Teda beránek – motor dokáže vyžahnout 2,5Ah za tři mintky a nějaký vítr ho jen tak nerozhodí. Zvuk ševelící kolem draku při nízkém průletu – no to se prostě musí slyšet v přímém přenosu!

Tuto sobotu jsem vyzkoušel trocu jinou konfiguraci – a podařilo se snížit průměrné klesání z 1m/s na 0,5m/s, to je na výdrži ve vzduchu sakra cítit. U Reichardta měli pravdu – absence křidélek pro pohodového plachtění vůbec nevadí, a je to nová kategorie větroňů – mě to naprosto vyhovuje. Dle doporučení v návodu jsem dal klapky na ovladač plynu, směrovky na křidélka a plyn na desetipolohový potenciální čudlík. S tím plynem to chce trochu cviku – kritickou situaci při přistání nejde prostě jednoduše vyřešit tím, že páku plynu dám na plný kule. Na druhé straně přiblížení je díky 3m rozpětí natolik předvídatelné a klidné, že se dá soustředit jen na klapky a výškovku, a éro sedne na zem jak do peřin.

Tak se těším na sluníčko a že konečně vyzkouším lovit sem tam nějakou tu termiku a třeba konečně i něco nastoupat. Zatím si můžu v klidu ještě pohrát s fail safe nastavením propřípad výpadku signálu vysílače. Kormidlo narovno v tomto případě asi nebude úplně dobře, otestuji nějakou minimální výchylku na stranu, aby letadlo zůstalo kroužit v nějaké oblasti a nemetlo někam do prčic….