Od 1.1.2021 vešel v účinnost zákon 542/2020Sb. Podle něho je třeba u každého „elektrického“ výrobku na faktuře uvádět odděleně částku určenou na likvidaci tohoto výrobku. Vznikl v továrně MŽP a vešel tak v platnost poněkud v tichosti. Princip je v konečném důsledku takový, že výrobce výrobku (nebo dovozce, který uvede výrobek na trh v ČR) musí zajistit jeho ekologickou – vesměs to provede tak, že uzavře smlouvu s některým z celoplošných ekolikvidátorů a ten mu tu cenu řekne. Tuto cenu – poplatek za ekolikvidaci – pak dá na fakturu a po něm všichni následující přeprodejci (distributoři) až k poslednímu prodejci, který výrobek prodá konečnému spotřebiteli a ten ji zaplatí.
Tento bohulibý čin však podle mne může způsobit katastrofu v účetnictví libovolné firmy, která se byť jen otře o nějaký elektrospotřebič.

Problém je v tom, že zákon o elektroodpadech nakládá s elektropoplatkem velice „podobně“ jako s DPH (viz výše), akorát toto „elektrodph“ má prakticky libovolnou sazbu pro  každý výrobek a navíc se tato sazba může kdykoli v čase měnit (změnou dodavatele, změnou sazby u tohoto dodavatele). Zákon ukládá toto „elektrodph“ ve správné výši explicitně odděleně pro každý výrobek na výstupu na každé vystavené faktuře uvádět. Tuto správnou výši je třeba doložit (aby bylo ověřitelné, že poplatek na elektroodpad získaný na výstupu ve 100% výši bude předán nebo byl předán někomu na vstupu). Při pokusu toto uchopit u obyčejné firmy vedoucí sklady s průměrnou cenou jsem narazil na řadu případů, které neumím korektně řešit. Vyrobil jsem proto „příběh žárovky Pílips“ (lze zaměnit za baterku, baterii, kalkulačku, ….), abych demonstroval, s čím mám problém. Najde se někdo, kdo by mě navedl na metodu (uchopitelnou i pro „vietnamského obchodníka“, který nemá zázemí velkých SAPovských SW), jak nastolenou situaci v účetnictví korektně řešit a nastavit?

Troufám si říct, že pokud nejsem výrobce (nebo ten, kdo to v ČR jako první doveze) a pokud nejsem distributor kupující od jednoho dodavatele s neměnící se sazbou za likvidaci elektroodpadu tohoto výrobku, tak momentálně téměř nikdo v ČR není schopen tuto cenu správně spočítat a uvést. Resp. umím si to představit pouze za situace, kdybych vedl sklady metodou FIFO a ke každé skladové položce bych odděleně vedl údaj o výši elektrodph na vstupu pro každý nákup (šarži) zvlášť. To je natolik šílená představa, že se mi nechce věřit, že to takto opravdu tvůrci zákona mysleli (tj. že v důsledku tohoto zákona povede každý distributor/prodejce libovolného elektrovýrobku či baterie povinně FIFO skladové hospodářství v dvojnásobné položkové velikosti).
Ale možná v jistém čase za stejně šílenou představu považovali DPH a EET a už to tu máme a jsme si na to zvykli a toto je stejný případ, akorát tedy hodně podle zakuklený ….

Kdo z odborníků by byl ochoten se do toho zahloubat, může nahlédnout do mého příběhu žárovky Pílips. Metodika jak to počítat od MŽP z půlky ledna do problému moc světla nevnáší: Metodika.